pondělí, prosince 25, 2006

vánoční

Abych nenechával "blog" dlouho stát, jsem tu s jednou udržovací.

V předvánočním období se událo spousta novinek, ale já novinky již tradičně nepublikuji, takže se nebudeme zdržovat.

Neodpustím si jen Ježíška, píši již z nového notebooku. Chtělo by to teď asi naspat, že to bude znamenat ještě častější aktualizace, ale to dobře všichni víme, že není pravda. Jediný posun je čtečka karet, každopádně, necháme se překvapit.
Zatím veselé Vánoce.

krátké zamyšlení v P.S. pro můj ročník (a starší): nepřišly vám tyhle Vánoce trochu "zlomovější", že padlo o něco víc tradic, změnila se vnímaná atmosféra (jen změnila, radost z dnů nám zajisté zůstáva)?

(dnes neklasicky bez fotky, viz foto dne)

pondělí, prosince 11, 2006

indivisibilities

V kruhu spřízněných blogů je již slovo dne/týdne/roku naprosto bežným úkazem, přidávám tedy jedno za sebe. Příval i mne zastihl naprosto nepřipraveného, takže jsem neodolal a na památku toto působivé slovo blognu. Vše proudly powered by "Applied Law and Economics: Regulation of Vice (5en777)". (Dnes byla poslední řádná hodina, takže snad brzy přinesu nějaké ohlédnutí za tímto vydatným předmětem.)

A neboť nemůžu mít post bez obrázku, připojuji tematicky Friedmanovu "savage utility function", jen abyste věděli, že makro ani mikro 2 si zapisovat nemáte.





úterý, listopadu 28, 2006

Bond, James Bond

*** caution! pseudospoiler ***

Minulou středu (ano, na reporty nespěchám) jsme byli docela hromadně (7) na novém Bondovi. Každý jsme šli s trochu jinými motivy. Petra se šla zasmát, někdo byl dotažen, jiný zas plánoval pokochání se Evou, pokerem a Aston Martinem.

Naivně následuje krátké zhodnocení, ačkoliv čtenářstvo je předem známé (marketingová segmentace ad absurdum). Bondovka mne mile překvapila a nezůstal jsem sám.

  • nejedná se už o zběsilou sci-fi akci
  • herci se ujali rolí více než obstojně
  • nejen suché vtipy
  • dají se nalézt narážky na "předešlé" bondovky
  • Eva Green
  • a hlavně - bourají se vnitřní klišé, Astona zruší při první příležitosti, drink teprve vymýšlí, na klasické "představení se" divák taktéž čeká a v poslední řadě - nemá to happy-end.

Jinými slovy jasná volba (někteří si tento film dokonce cení víc než Sašu)



(Špaček: "Tak takhle tedy opravdu ne!!")

pondělí, listopadu 27, 2006

Chumba


Pondělí 20. listopadu bylo již delší dobu očekáváno jako den, kdy se k nám vrátí Chumbawamba. Jejich koncerty se stali již jistou tradicí a ač zapálenost pro kapelu, frekvence poslouchaní jejich písniček a znalost nových alb slábne, vyvolává Chumba prostě dobré vzpomínky.

Nejzajímavější zážitek jsme si schovali hned na začátek. Eufemisticky řečeno jsme si lehce zpestřili cestu Palmovka - Abaton. Že je něco špatně, jsem si uvědomil po rozhovoru "Zdeňku, kam nás to vedeš? - Já?! Já jdu jen s váma!" načež jsem pokračoval v monologu o Gilmorových děvčatech. Zahnutí do nezáludně vypadající zahrady Libeňského zámečku, tedy asi o třicet metrů dříve, než jsme měli, znamenalo dobrodružnou cestu noční lesoLibní. Ostatně posuďte sami z mapy...


(zelená - normální cesta do Abatonu; tradičně červená - ta lepší = naše)

Dostali jsme do zákoutí, kam bychom se jinak, zvláště takto v noci, nepodívali. Zvláště vyhlídka na noční Holešovice stála za to. Abaton byl stále na dosah, v cestě však stál buď plot nebo svah. Vracet se by samozřejmě nebylo dostatečně blogově a fotoreportově vydatné, takže jsme neustále postupovali dál - do neznáma a dětinsky se tešili z každé nové louže, z každého nového srázu a z každé nové řeky (ano, byla to Vltava).



Mít s sebou kameru, natočili bychom nové Blair Witch, a to ještě levněji.





Asi nejvtipnější moment nás čekal na zapomenuté nábřežní cestě jednoho z vltavských ramen. Dobrým pocitem o stálé přítomnosti civilizace a nekroceným smíchem nás naplnil in the middle of nowhere ležící zpomalovací práh. Civilistovo srdce zaplesá.




Ale zpět k původmnímu tématu, po vrácení schopností "orientace" na osmičku a "dementnost" na trojku jsme vítězně objevili Abaton a ač strachujíce se o ušlý začátek, zjistili jsme brzy, že jsme opravdu o nic nepřišli.
Hned zkraje se nám povedlo ve vstupní chodbě potkat kompletní Chumbawambu, která akorát dorazila, předpokládám, že si taky chtěli užít bloudění.
Netrpělivé očekávání hlavní kapely večera podněcoval především, řekněme, extravagantní zpěvák německých předskokanů Honigdieb. Show vcelku dobrá, ale po prvním (i pozitivním) šoku brzy omrzeli, člověk však, pravda, často nevěřil vlastním očím a uším, viz filmeček.



O to milejší překvapení byly čtyři holky z G-Appels, které za pár minut vystřihli několik a capella písniček, včetně California Dreaming nebo tematického Jacob's Ladder. A zaslouženě sklidily zvláště od mužské části publika bouřlivý potlesk.



Přestávku jsme vyplnili španělským fotbálkem, nezdrželi jsme se však dlouho chtějíce urvat dobrá místa, i tak to byl velký problém, bylo přeci jen plno.



Chumbawamba dorazili v pěti členech, obsazení: dvě kytary, trubka a akordeón. Hlavně se však zpívalo. Koncert se povedl, publikum vřele reagovalo a i Chumba si to vyloženě užívala. Šly jak klasičtější hity, tak několik věcí z Rebel's Songs.




Vrcholem byla eBay, kterou si na střídačku zazpíval celý sál. Není nad to podtrhnout milý fakt bohaté pestrosti publika sborovým refrénem "Babylon back to Babylon" ...

Doufám, že příště Chumbu pozve jiný klub, abych tady mohl založit alternativního pražského bedekra :-)


*** the end ***

Pod závěr slíbené video, věřím, že dostatečně výmluvné


honigdieb
Uploaded by saladdin

středa, listopadu 22, 2006

Beta

Také jsem neodolal a věnoval civce facelift (jak zpívá Chumba - "... even dogs get ..." - report již brzy ;-)) zároveň s přechodem do bety. O novinky se postaral především sidebar, takže si ho užijte ve zdraví.

pátek, října 13, 2006

Vítání občánků v Řeporyjích

Jen kratký postřeh z okraje Prahy.

Při skoro podzimní, ranní, podešťové procházce řeporyjským předměstím jsem byl mile překvapen nečekanou společností.

Nová asfaltka byla po dešti poseta desítkami mladých, krásně zbarvených hlemýžďů.



Pro makra idealní objekt, hlemýžď vám ze záběru prostě neuteče.

Prázdniny v Heidelbergu*

Přináším několik fotek z Heidelbergu, které k úplnosti reportu z mannheimské oblasti zajisté chyběly. (sloveso ve vedlejší věte na konci, samozřejmě)

Nejprve ještě k tramvajím, v těch starších je něco, co si mě vyloženě získalo - rolety - naprosto stylové.


Heidelberg je pěkné, historické, panoramatické, malé město. Tak trochu menší Brno (teď jsem urazil obyvatele hned dvou měst O:-)).






Za přesvětlenost se omlouvám, špatný podmínky a jsem línej otevírat photoshop, jde nakonec přeci hlavně o ty ovečky.

Na závěr něco poetického.



* doporučuji, zvláště strany 248/249 (Mustang, 1996) **

Cívka ve Finské

Čas: 14. září 2006, nestandardně přes den
Místo: Finská, malá ulice pod Ruskou
Zúčastnění: Honza, Dušan, Jakub, Katka a já
Beforeparty: SouthPark a Gilmorky
Afterparty: pirohy
Jídlo: ovocný knedlíky, čokoládový kuličky a pirohy (proudly prepared by Ka)

Sešli jsme se neobvykle již před polednem. Osazenstvo jsem (bohužel) zastih u celovečerního southparkového muzikálu, do kterého je Katka zamilovaná, takže na začátku nebylo o programu pochyb. Následovali však mnohem milejší Gilmorky. Neříkám, že ty byly plénem přijmuty lépe, zvláště když jsme ve dvě pokračovali aktualním dílem, ale mně se líbily, což je ostatně nejdůležitější.



Společné foto (zleva): Jakub, Zdeněk, Dušan, Honzova noha a Katka

Poobědvali jsme ovocné knedlíky, které se (až na nedorozumění s krupicovým cukrem >:-)) Katce zvláště povedly. Pohostinnost tím však zdaleka nekončila. Pokračovali jsme čokoládovými jednohupkami (už je to tu zase, já to do tý češtiny dostanu) a večer nás ještě čekaly pirohy.


Hra, opět obohacena o několik home-rules novinek, "tentokráte" moc neubíhala - dostali jsme se jen do středověku. Je pravda, že jsme dost času věnovali i netu, zápisu předmětů a prohlížení starých třídních fotek.


To, že historii nepíšou vždy jen vítězové, potvrdila výhrou Katka, na kterou opět nikdo nevztáh figurky. Přibližné rozložení světových sil nabízí dokumentace.


nová vlna

Na to write listu mám tři zaprášené položky, takže vzhůru, chronologicky a v rychlosti, na ně!


čtvrtek, srpna 31, 2006

Mannheim

Do Mannheimu jsem se vydal ve středu 16. srpna těsně před půlnoci. Člověk by neveřil, jak muže být půlnoční Florenc tak vtipnej, prázdnej a zmatenej zároveň. Žluté autobusy Student Agency se nijak nedržely rozpisů nástupišť, navíc směr Německo odjížděly hned tři (23.54, 23.55 a 23.56), takže všichni budoucí cestující hráli hru chyť si svůj autobus, většina, co jsem moh pozorovat, nakonec úspěšně. Nebyla nouze o rozhovory typu "prosim vás, kam jedete?" "do Německa" "aha, z jakýho nástupiště?" "z jedničky" "dobře, to já taky, v kolik tam máte napsán odjezd?" "23.56" "sakra, já mam 55".



Samotná cesta probíhala vcelku příjemně a bez problémů, jen řidič minibusu z Mnichova neprojevoval zvláštní nadšení z toho, že někoho veze v pět ráno přes celý Německo. V první zastávce ještě cestou do Mnichova, v Regensburgu, se mi povedlo prodat trochu češtiny. Dáma středních let na vedlejším sedadle se ptá "Prosím Vás, kde to jsme?", já "v Řezně", ona "v Řezně? aha". Za pár minut slečna stewardka hlásí "Už nikdo nevystupuje v Regensburgu?" v tom dáma vyskočila "Já, já vystupuju!" stačila mi už věnovat jen jeden vražedný výraz.

První dojmy z Mannheimu byly ospalé a kosmopolitní, v tramvaji jsem ze všech cestujících vypadal nejvíc na Němce.



Projel jsem zběžně město, centrum není nijak rozlehlé a hlavně je pravidelné, to hodně prospívá orientaci, člověk si rychle zvykne. Převapil mě pěkný zámek sloužící coby útočiště univerzitě, zvlášť mne samozřejmě potěšila Wirtschafthochschule.


I z fotodokumentace je vidět, že v Mannheimu jsou populární kola a musím říct, že připravenost komunikací pro cyklisty je také proti Praze nesrovnatelně lepší.

Univerzity jsem si už pak moc neužil, Olga po dobu mé návštěvy nepřekypovala dvakrát zdravím, takže čaštějším ukázem bylo dělání hají.


Na fotce jsou dobře vidět i úložné prostory na a v kufrech. Je pravda, že obecně německá Gastfreiheit není nijak motivující a co se týče ubytování nijak neexceluje. Závěs, jež se do několika měsíců chystal založit vlastní evoluční linii je toho důkazem.



Nejlepší popis stavu celých kolejí se všem příchozím nabízel na nástěnce. Mladí katalánští autoři se nijak nezdržovali volbou jazykových prostředků, genius loci však vystihli neomylně.


Teď trochu k městu. Působí opravdu živým a také kulturním dojmem. Ale ačkoliv hrála v SAP Areně německá reprezentace přátelák, probíhal jazzový festival a za pár dní měli koncert Jay-Z a Outkast, hlavní událostí letošního léta bylo něco jiného ... můj příjezd samozřejmě.


Co se týče architektury, město nabízí jak moderní,



tak klasické pohledy.




(Tento je koneckonců již také klasický.)


Město je však především místem, kde by byl Freud jako doma. Pražská akce "kanape" k Freudovu výročí byla sice milá, Mannheim ovšem pracuje na tomto projektu opravdu dlouhodobě, falickými symboly nešetří ...






Toto je zároveň hlavní dominanta a symbol města - Wasserturm - každé ráno se na všechny obyvatele Mannheimu culí z novin s nápisem "Guten Morgen, Mannheim".

Weinheim

Abychom nezůstali jen u Mannheimu, přidám i několik fotek z výletu (tramvají! DÁ se s ní dojet i do Heidelbergu) do sousedního Weinheimu. Je to malé a útulné městečko, trochu připomíná náš Krumlov.


Zámecký park, ač rozlohou spíše menší, nabízí, nebojím se říci, perfektně uspořádaný prostor. S dětičkami a kachničkami v základní výbavě.



Před zámečkem dokonce hrála dechovka, přišli jsme ale až na závěr, takže žádný filmeček se vší německou kulturou nemám.

Vpravo dole lze nalézt Olgu.


Ve Weinheimu jsme také viděli již povinnou kočičku pro dudka.


A stejně povinné místní pivo, sklenice mají v Německu opravdu stylové.


A pivem stylově zakončíme, následuje již "jen" tradiční série nekorektních fotek.

Nejprve opět pro dudka, z mannheimského muzea, kde kromě výstavy o mně je i stálá expozice "vývoj člověka ve střední Evropě" (zkoumání a porovnávání lebek se Němci, jak správně čekáte, ani tentokrát nevyhli)


Následuje jedna poctivá pruská fotka pro Aslama.


A to nejlepší na závěr, v lékarně jsme byli svědky toho, jak se Němci vyrovnávájí se svou nedávnou historií ...

Zvláště šumivá 250 myslím stojí za povšimnutí


A na úplný konec přidávám přivítání zpátky doma od DP Praha.




Věnováno pánovi z Ostravska, který na cestě z Frankfurtu třikrát odmítl místo u okýnka, ačkoliv po něm zoufale toužil.

* všechny fotky jsou zvětšitelné kliknutím

Mannheim im Bau, nicht roh mehr

pondělí, srpna 28, 2006

Civka 26./27. srpna 2006

Report z civky tentokráte trošku netradičně a ve zkrácené verzi.

První polovinu nám vyplní trocha bulváru a gastro zpravodajství.



Katka má nový sestřih, připravila pro nás luxusni švestkovo-kokosovo-mandlovo-čokoládové jednohupky a vyhrála.

***

Honza nám udělal luxusní karbanátky a společně se mnou úspěšně prohrál.

Poučení: neválčit a dělat sladký jednohubky


A zakončíme reklamou:




Civilizace - desková hra ... 2100 ,-




20 industrialních jednotek k získání Jižní Ameriky ... 400 ,-





Vyčištění Jižní Ameriky od všech problémů pomocí morové rány

...

k nezaplacení!